Vánoční palma / A Christmas palm / La palma navideña

CZ
Do Mexika přišla zima. Pozná se to tak, že nám v domě zapnuli kotel (takže konečně máme i jinou vodu než vlažnou), teploty nestoupají nad 30 a moře má večer jenom 25 °C. Mexičani nevycházejí z domu, protože by zmrzli, venku je pořád zataženo.

Od posledního článku zase uteklo dost času, já vím. Doufám, že mě pochopíte - na výměně se nikdy nikomu nechce cokoli dělat, to je prostě fakt. Takže už to, že jsem se k tomu teď dokopal, je malý zázrak.
Taky jsem chtěl napsat dva články, jenomže mám měsíční zpoždění, takže ten první sem zkrátím do pár vět:

Článek se měl jmenovat "Cesta, cesta, cesta" a vyprávět o mém výletu do Ciudad de Mexico, který proběhl na konci listopadu. Ano, listopadu, před víc jak měsícem. Z různých důvodů jsem se ke psaní nikdy nedostal, ale není to moje chyba - to čas se nějak zbláznil...
No nic, jdeme na to:

A kam že jsem to cestoval? Do Mexika. Jo, jak se dá z Mexika cestovat do Mexika? Ono není Mexiko jako Mexiko - to Mexiko, kam jsme cestovali, je Ciudad de Mexico. Snad 22milionová metropole ležící v horách středního Mexika.

Kdybych měl psát o věcech podle toho, kolik času jsme jimi strávili, psal bych jenom o cestě a o tom, že jsem spal, bych někde prohodil jednu, dvě věty. Cesta z Mazatlánu přes Tepic a Guadalajaru trvala víc jak 22 hodin a během těch jsme jen dvakrát zastavili na jídlo. Za co ale musím Rotary pochválit, je to, že jsme jeli v celkem rozumnou dobu - z Mazatlánu jsme vyráželi ve dvanáct v poledne a do Mexika, konkrétně do zábavního parku SixFlags, jsme dorazili někdy v jedenáct dopoledne. Za co je ale pochválit nemůžu, je to, že jsme se po příjezdu nezastavili v hotelu.

Cesta byla - jako vždy - nudná. Teda vlastně… většina. Zábava přišla, když se brzo po našem odjezdu urvala jedna sedačka. Ano, slyšíte (vidíte) dobře – jedna ze sedaček se z nás psychicky zhroutila. A fyzicky taky. Napřed celkem zavazela, naštěstí ji při zastávce řidiči odtáhli do úložného prostoru, takže se nám v autobuse vytvořilo pěkné prostranství, tak akorát velké, aby se tam tři lidi pohodlně vyspali. Víc o cestě snad psát nemusím, kdybyste toho chtěli vědět víc, napište mi a já vás i s cestou pošlu někam hodně daleko.

Takže jsme, unavení a celí rozlámaní, dorazili do parku Six Flags, kde jsme měli 8 hodin volna. Každý rozumný člověk by zalezl někam do rohu a spal. Jenomže rozumní lidé přicházejí o všechnu zábavu, které je v parku opravdu dost. Jako všude jsou tu horské dráhy, všemožné houpací stroje, "strašidelný" hrad, kolotoče, předražené jídlo a davy lidí. Ale jo, sranda byla, až na to, že chvilkami bylo těžké neusnout.

Odjezd byl v sedm večer, doběhli jsme o čtvrt hodiny později a stejně jsme dalších patnáct minut čekali. Mexiko. Co dodat? Nějakou dobu jsme doufali, že jedem do hotelu. Omyl. Jeli jsme do restaurace. Špinaví, zpocení, unavení. Ale hladoví, to zase jo. Po restauraci už konečně hotel. Ovšem pozor! Hotel neznamená pokoj a pokoj neznamená spánek. Ano, stará dobrá (ehm, ehm) organizace. Patnáct minut jsme stáli ve vestibulu a čekali - ani nevím na co. Pak nás rotariáni začali rozdělovat do pokojů, což už naštěstí šlo rychle (jediná brzda byly výtahy, které byly v hotelu jenom dva - pochopitelně po schodech se nikomu nechtělo.

A Rotary se zbláznilo (no, ne že by to byla nějaká novinka) - vstávat jsme museli v 7. Což, vzhledem k tomu, že do pokojů jsme se dostali o půlnoci, nebyl zrovna zázrak. Na druhou stranu, v hotelu byly postele. A lepší spát na posteli, byť jenom šest hodin, než v autobuse. To, že jsme v pokoji byli čtyři na dvě postele, snad ani nikoho nepřekvapí.
Kupodivu, těch necelých 7 hodin spánku stačilo.
A pak už vzhůru do historie - začali jsme v Národním muzeu antropologie, potom zámek Chapultepec (který je o postkolumbovské éře, takže pro mě nic moc nového – oblečení je všude stejné, jediný rozdíl je kdo proti komu zrovna bojuje) a Bazilika Panny Marie z Guadalupe. "Bazilika" jsou dvě baziliky, stará a nová, a jeden kostel na kopci.
Večer jsme šli do centra města - zase trošku víc lidí než v Mazatlánu. Všichni na ploše několika málo km².

Poslední den (26. listopadu) byl asi nejzajímavější - šli (jasně, jeli) jsme do Teotihuacanu. Co ten jazykolam znamená? Doslovný překlad je místo, "kde se lidé mění v bohy". Prakticky je to komplex chrámů a pyramid, starší než aztécká civilizace. Největší z pyramid je tzv. pyramida Slunce a po ní pyramida Měsíce a kromě nich je podél "Cesty smrti" spousta dalších. Ostatně toto všechno najdete taky v albu na Zoneramě, předpokládám, že víte, kde je odkaz.
To, že 26.listopadu byl poslední den výletu, musí nutně znamenat jednu neskutečně otravnou věc - po obědě jsme nasedli do autobusu a vydali se na skoro dvacetihodinovou cestu zpátky do Mazatlánu. Až tak otravná ta cesta ale nebyla - snad proto, že jsem už čtyři dny pořádně nespal, snad bylo okno pohodlnější, snad... kdo ví. Ani čas.


... to jsem to mohl nechat jako další příspěvek, že? Nicméně, tady to máte - konečně víte, co že jsem to vlastně dělal před měsícem, a můžeme pokračovat k "hlavnímu" článku, který jsem pojmenoval "Vánoční palma". Proč? No, zkuste v Mexiku najít smrk, hodně štěstí...
Ve skutečnosti tu vánoční stromky jsou, ale jen plastové. A teď už by některým z vás mohlo dojít, proč se článek jmenuje tak, jak se jmenuje: je o mexických Vánocích (a taky o tom, co jim předcházelo, o Novém roce a radši napíšu i něco z budoucnosti - kdo ví, kdy se ke psaní zase dostanu).
Sranda je, že teď, jak to píšu, nevím, o čem budu vlastně psát - stalo se toho tolik, že jediná možnost, jak psát o všem, je projíždět galerii na mobilu, dívat se na fotky a podle nich psát. Suma sumárum, bude to zase takové měsíční shrnutí (a už teď se vidím, jak se mi ten dlouhej článek nechce překládat).

Takže se nebudu zbytečně rozepisovat a rovnou začnu tím, co se dělo po návratu z Mexika.
... no co by se dělo, tři dny jsem prospal.
Ale jo, po těch třech dnech se i něco stalo. To první bylo, že jsem zahájil lov na zelený paprsek (e... meteorologie - když slunce zapadá (vychází) do moře a atmosféra je perfektně čistá, několik vteřin před tím, než sluneční kotouč zmizí (vynoří se), se jeho barva z oranžové změní v zelenou; děje se to ovšem jen několikrát za rok, takže musíte být ve správný čas na správném místě), neboli jsem začal podnikat cesty po pláži. Takto jsem každý den nachodil 4 až 8 kilometrů, lov je ale doteď neúspěšný.

Pak, na samém začátku prosince, přišlo stěhování národů. Nebo spíš národností. Všichni mazatlánští inboundi měnili rodiny. A samozřejmě všichni najednou.
Co takové stěhování vlastně přináší? Pro mě asi dvě hodiny balení a zkoumání všech skříní a šuplíků, jestli jsem tam ještě něco nezapomněl. Podstatně déle mi zabrala příprava "tradičního jídla", což byl úkol všech inboundů. Ovšem zkuste si vyrobit něco tradičního na opačném konci světa. Já jsem se pokusil vyrobit bramborový salát a řízky - překvapivě se to mírně podobalo originálu (až na to, že jsem půlku věcí musel nějak nahradit; místo strouhanky cornflakes, místo kyselych okurků normální okurky a citronovou šťávu). Dokonce jsem se popral i s nepřítomností paličky na maso - maso jsem umlátil mačkadlem na česnek. Ve výsledku to nejspíš všem chutnalo, takže jsem objevil další věc, kterou umím - improvizovat s jídlem. To jste nečekali, že? No já už vůbec ne.
Samotné "předání" studentů probíhalo v domě chairmana, kde měl každý krátký proslov a po něm jsme se vrhnuli na jídlo.
Pak mi začal "nový život" - bydlím v Centru, naštěstí dost daleko od hlavních ulic, doma máme "psa", nebydlím v privátní zóně a všude je tu spousta prachu. Kupodivu mi ten prach ale nevadí, alergie to nejspíš vzdala...

Po pár dnech od stěhování, když jsem se trochu vzpamatoval, jsem začal číst mou první plnohodnotnou španělskou knihu (Francesco - Una vida entre el cielo y la tierra), ze které jsem se taky naučil překvapivě dost nových slov. Tak jasně, mnohem překvapivější je to, že už to zvládnu číst skoro bez slovníku. Druhá věc, se kterou jsem začal, byly odpolední procházky po městě - napřed po Centru, pak Malecón,... teď jsem na tom tak, že každý den chodím 5 - 10 kilometrů a dá se říct, že znám Centrum líp než místní.

Asi po týdnu se stalo něco úžasného: začaly mi prázdniny!!! (O skoro dva týdny dřív než ostatním, protože jsem nemusel dělat závěrečné testy ve škole.) A prázdninám se v Mexiku líbí, takže je tu přes Vánoce měsíc volna - české školství by si už fakt mělo vzít příklad z rozvojové země.
Co dělat přes prázdniny? Toť otázka. Někdo sleduje stodílné seriály, já jsem se rozhodl, že se pokusím prochodit celé Centrum - a povedlo se. Kromě toho jsem měl několik oslav s rodinou (ti lidi snad nikdy nespí) a pár akcí s Rotary. Objevil jsem pár míst, o kterých jsem dřív vůbec netušil, že existují, byl jsem na vánočním koncertě... no a potom najednou přišly Vánoce. Respektive 20. prosince jsem se podíval, kolikátého je, a pět minut jsem zíral, kam že zmizela ta půlka měsíce. Ať zmizela kamkoli, jisté je, že Vánoce bez varování přišly. Kdyby mi ale nikdo neřekl, že jsou vánoce a kdybych všude neviděl vánoční stromky a ozdoby, asi bych to nepoznal.
Tradice Vánoc v Mexiku je... pro mě, jakožto Evropana, divná. Těžko se to popisuje, je to prostě jedna z mnoha oslav s rodinou, kde se předávají dárky, pije se jedna tequila za druhou, všude je hromada jídla a končí se další den v osm ráno. A druhý den se to (bez dárků) opakuje. A čtvrtý den taky a pátý taky... a vůbec. No a potom najednou, ani se nestihnete vyspat z vánočních oslav, přijde Nový rok. A Nový rok v Mexiku nemůže být nic jiného než další oslava. Liší se snad jen tím, že není v domě, ale jde se do restaurace (kterou je potřeba rezervovat měsíc dopředu), hraje tam živá hudba (banda, jak jinak), pije se, konec je ve čtyři ráno a cena na osobu 1 400 peso (1450 Kč; cca 70 USD).

Po náročném uvítání nového roku jsem se stihl akorát tak trošku vyspat a 2. ledna jsem s rodinou vyrazil na Faro (ano, to je ten přerostlý kopec s majákem). Je na něm vidět, že za ty tři měsíce, kdy bylo El Faro zavřené, se na něm slušně makalo - cesty jsou nové, osvětlení je nové, ještě aby nám tu skálu celou vyměnili.
Tak, jak všichni Mazatlánci dělají z cesty na vrchol výpravu pomalu na týden s nutnou přípravou, ve skutečnosti cesta od úpatí (pěšky, jinak to nejde) netrvá víc než 20 minut. Trochu otravný vedlejší efekt toho je fakt, že je tam neskutečně moc lidí. Takže pokud chcete být skoro sami, musíte vyrazit brzo ráno - ideálně tak v šest a být na vrcholu před východem slunce. Který je, nutno dodat, velice pěkný. Západ je ale ještě hezčí - lesklé listy stromů odrážejí světlo, takže to chvílemi vypadá, jako by byly ze zlata… jednoduše krása, kvůli které se vyplatí vylézt/vyjít/vyběhnout/vyplazit se nahoru.


A to je tak nějak… všechno. Můj sen o krátkém příspěvku se skoro naplnil - za prosinec se toho nestalo zase až tolik, o čem by se dalo dlouze psát. Víc toho najdete na fotkách na Zoneramě a "už brzo" (netuším kdy) v Průvodci.
A, jako už tradičně; na dalším příspěvku se pracuje, snad se tu objeví brzo.



ENThe winter came to Mexico. What does it mean? It means that they turned on a boiler in our house, the temperature doesn´t rise above 30 degrees Celsius and the sea has only 25 °C. Mexicans don´t leave their houses because they would freeze.
A lot of time passed since the last article, I know, sorry. But I hope you´ll understand me - on the exchange, nobody wants to do anything, it´s just a fact. So it´s a small miracle that I started with this article. Well, first I wanted to write two articles, but I have a delay more than one month, so I have to short the first article into a few sentences:

The article would be named "Journey, journey, journey" and it would talk about my trip to Mexico City, which took place in the last days of November. Yes, in November, more than a month ago... For various reasons I never had time to write about it, but it´s not my fault - there´s some problem with time, it runs so fast.
Well, here we go:

Where did we travel to? To Mexico. Yeah, how can you travel from Mexico to Mexico? It´s simple. "Mexico" is also the name of the capital of Mexico. The full name of this city is Ciudad de México. City, which could have more than 22 million habitants (nobody knows exactly). A city in the centre of Mexico.
If I´d write about the things we do according to the time they took, I´ll write only about the journey and maybe two sentences about the fact that I slept.
The trip from Mazatlán through Tepic and Guadalajara lasted in more than 22 hours, we only twice stopped for food.
I have to compliment Rotary because we went in a reasonable time - we left Mazatlán in the noon and to the amusement park we arrived at eleven in the morning. Unfortunately, we didn´t stop at our hotel.

The journey was - as always - boring. Well, actually... the most of the journey. It was funny when one of the seats tore. Yes, you see it correctly - when it saw us, it just mentally collapsed. And physically too. First, it occupied a lot of space, but when we stopped, drivers pulled it into the storage on the bus, so there was a "big" empty space created. three people could sleep there comfortably.
Nothing more happened on this long way, if you want to know more, just ask me and I´ll send you somewhere far away.

And so after these 22 hours, we arrived at the Six Flags. Tired, dirty... but we were there. And also a lot of fun was there - roller coasters, various gravity attractions, a "spooky" castle, carousels, overpriced food and a crow of people. So yeah, it was fun, despite we were so tired.

They told us we´re leaving at 7 pm. We returned to our buses at 7:15 and we had to wait fifteen minutes more. Mexico. What else?
So we left Six Flags at about 7:30. Do you think we went to our hotel? No, of course. We went to the restaurant. dirty, tired, tired and tired. But yeah, we were very hungry. Then, we finally went to our hotel. Attention! The hotel doesn´t mean room and room don´t mean sleep. What am I talking about? Yes, "organization". fifteen minutes later we´re standing in the lobby waiting for... what? Do you need a reason? Nooo...
Suddenly Rotarians started to distribute us to our rooms. this part was surprisingly fast...

Our Rotarians are crazy (well, nothing new :) ). We had to wake up at 7 am. But better less than nothing. In addition, there are beds in the hotel, so better than sleep on the bus. I think you wouldn´t be surprised if I tell you that we were 4 in a room for two people.
The next day (or the same? I just didn´t recognize I slept.) we started with the National Museum of Anthropology, and the Castle of Chapultepec. Then we went to the Basilica of the Virgin Mary Guadalupe.
"Basilica" is two basilicas, old and new, and a church on the hill.
In the evening we went to the city centre - again a bit more crowded than Mazatlan.
The last day (November 26) was probably the most interesting - we went to the Teotihuacan. What does that tongue twister mean? the literal translation is the place, "where people change to gods."
What it practically is? It is a complex of temples and pyramids, older than the Aztec civilization. The largest of the pyramids is called Pyramid of the Sun and Pyramid of the Moon. Also, there are a lot of other pyramids along the "way of the death". What do I talking about? You can find it in photos on Zonerama (I hope you know where the link is).
I told you that this day was the last day of the trip - what means something really annoying - after Teotihuacan we have to come back to Mazatlán.

But the way wasn´t really annoying, maybe because I almost didn´t sleep during the trip, maybe the window was comfortable, maybe... who knows. Only time.

... I could let it as another article, right? Nevermind. :D
And here we go, this is the beginning of the "main" article today. I named it "A Christmas palm". Why? Well, try to find a spruce in Mexico, good luck...
Actually, there are Christmas trees, but only plastic. And palms are better. Howgh.
I hope all of you is so clever, so you already know what will this article be about: a Mexican Christmas (what happened before, after, the New year and much more).
Fun fact: I don´t know what will I write about. So many things happened, so I have to search my photos and look for some events, hopefully enjoying for you.
And I really don´t want to translate it, it takes a lot of time... but once I started this blog, so now I can´t stop. Mmh, who says? ... Let´s start.

And let´s start with "what happened when we returned from Mexico City": I slept for three days. Nothing more. But... yes, after these three days something happened. I started my hunt for a "green flash" - just search what is it. Also, I started with walking, every day about 4 - 8 km.
Then, at the very beginning of December, the "great migration" started - all inbounds in Mazatlán changed their family. Fortunately, I can pack fast, so it didn´t take more than three hours for me. And I had a lot of time to prepare a "traditional" Czech food (we all had to do it). It sounds like... okay, no problem. But there IS a problem. One big problem. Try to make some traditional food on the other side of the world. I tried to make a potato salad with a schnitzel. Surprisingly it resembled the original, although I had to replace a lot of things (cornflakes instead of crumbs, instead of sour cucumber I used normal cucumber and a lemon juice...) or use them... very creatively (I used a garlic presser as a tenderizer). Surprisingly the result was probably good, so I found another thing I can do - improvise with food. Yes, I can do a lot of things, but this? I really didn´t expect it.
The actual "transfer" of students took place in the house of the Chairman, where everyone had a short speech and after we ate all food we brought.
Then the "new life" began - now I live in the Centre of Mazatlán (fortunately far from all rush streets), at home we have a "dog" (chihuahua), I don´t live in a private fraction and everywhere there´s a mass of dust. But, somehow, my allergy disappeared...
After a few days I started reading my first Spanish book (Francesco - Una vida entre el Cielo y la tierra) from which I learned a lot of new words, however, I almost didn´t need my dictionary.
The second thing I started was walking around all the city in the afternoon - the Center, the Malecon... now I use to walk at least 5 kilometres per day (almost daily) and I can say that I know the city more than a lot of locals.
After one week, something amazing happened: my holidays began!!! (two weeks before the others, because I didn´t have to participate in final exams) Mexico love holidays and holidays love Mexico, so during the Christmas, they stay there for almost one month. What did I do during the holidays? I really wasn´t bored - I had a lot of parties with my fantastic and crazy family (I think they don´t have to sleep), some events with Rotary, a Christmas concert... and then suddenly the Christmas came. How? On December 20 I looked what day is it - and a few minutes I just stared at it with no idea where is the rest of December.
How does Christmas in Mexico look like? Christmas trees, decorations, decorations and decorations.
For me, as a European, the Christmas tradition here is weird. It´s hard to describe, it´s just one of a lot of celebrations with the whole family, we give our gifts to the others, ( ! NOT ! ) drinking tequila, whiskey and a lot of strong beer, there is a lot of food and the party lasts until 7 am the next day. That day everything repeats. The only difference is that lasts at 3 am. Next days it´s the same - parties, drinking... and then, suddenly, the New Year comes. And the new year in Mexico cannot be anything different than another party This one is not at the house, a lot of families go to some restaurant (which you have to book at least one month before. There is a live music (banda, of course) playing, lasts at the 4 am and the price for one person is 1400 peso (1450 CZK, or about 70 USD).
After a week-long celebration a slept a little and then, on the 2 on January I went to El Faro (yes, the big cliff with a lighthouse). Still, they´re rebuilding it, but already you can see that a lot of work is already done - the path is new, lights are new... sometimes it looks like they completely changed it.
For the people from Mazatlán, it´s a long trip you have to prepare for. Actually, for me, it´s nothing more than 20 minutes of walking without any difficulties.
A little bit annoying is that there are a lot of people, so if you want to be the only one there, you have to go before the sunrise. Sunrise (and also sunset) is very beautiful there, I highly recommend you to go.

And that´s sort of... everything. My dream about a short article almost completed, in December nothing complicated happened.
As you know, you can see more on my Zonerama account, where I put all my photos. Be free to watch (and use if you want) them!


And, as traditionally: soon I´ll add a new article, this time it will be the Mazatlán guide (and it is already almost completed!)
Peace


ES
El invierno vinó a México. ¿Como se puede ver? En mi casa prendieron la caldera (entonces no tenemos solo el agua resfriada), la temperatura es bajo de las 30 grados celsius y el mar tiene como 23 grados. Los mexicanos no quieren salir de sus casas, porque hay mucho frío.

Yo sé, mucho tiempo pasó despues del artículo pasado. Pero espero que me van a entender – los de intercambio nunca no quieren hacer nada, es la pura realidad. De hecho estoy feliz que ya me falta solo la traduccion a español, es un milagro que tengo tanto tiempo que puedo escribir.
Por el primero pensé que voy a escribir dos artículos, pero... ustedes saben, tengo retraso más que un mes. No sean triste, voy a escribir de todo.

Ahora empezo con “el artículo primero”. Su nombre es “Ruta, ruta, ruta” y es de mi viaje a la Ciudad de México en el fin de noviembre. Sí, noviembre. Yo sé que hoy es el 30 de enero, solamente antes no tuve tiempo por muchas cosas que pasaron. y tambien el tiempo es demasiado rápido...
Okay, empecemos:
A donde fuimos? A México. Bien, como se puede viajar a México de México? (creo que ustedes que hablan español lo saben, pero para la traduccion profunda...) No es tan difícil, porque México no es solo la país, tambien su capital tiene el mismo nombre. La metropolitana tiene 22 millones personas y se localiza en el Valle de México.

Si hablaría de todas cosas por el tiempo que ocuparon, hablaré solo de la ruta (por eso este artículo tendría ese nombre). De Mazatlán, por Tepic y Guadalajara viajamos más que 22 horas. Afortunadamente los rotarios eligieron bueno tiempo – salimos en mediodía y a México (al SixFlags) vinimos como a las 11 del día. Desgraciadamente no fuimos al hotel.

La ruta fue – como siempre – aburrida. Pues... la mayoría. Tuvimos la diversion, cuando una se los asientos se rotó. Sí, SE rotó – nadie no hizo nada.
Cuando descansamos en Burger king, los conductores la pusieron abajo, entonces tuvimos un lugar bastante grande para dormir.
No voy a decribir más la ruta – si quieren saber algo más, contacten me. Si son tan valientes.

Entonces, cansados y aburridos, vinimos a SixFlags, donde tuvimos 8 horas. Y fue divertido, hay muchas cosas.
Nos dijeron que vamos a salir a las 7 de la tarde. Claro, vinimos a las 7:15 y tuvimos que esperar quince minutas más. Mexico. Esperamos que vamos al hotel. Error. Fuimos al restaurante. Despues ya fuimos al hotel. Pero ¡cuidado! El hotel no significa la habitacion z la habitacion no significa dormir. Sí, como siempre, la organización fantástica. No se cuanto tiempo esperamos en el vestíbulo, despues ya todo fue rápido (gracias a... ¿Dios? ¿Rotario?).

A Rotario, aunque está loco – tuvimos que levantarnos a las siete. Al hotel llegamos como a la medianoche, entonces no tuvimos demasiado tiempo. Pero mejor dormir seis horas, dos personas en una cama, que no dormir.
En la mañana (más tarde en la noche) fuimos al Museo Nacional de Antropología y despues a Chapultepec. En la tarde visitamos la Basílica de Santa María de Guadalupe¨y en la noche fuimos al centro de la ciudad, pasamos por el Palacio de Bellas artes.
el último día (26 de noviembre) fue el más interesante: fuimos al Teotihuacan, “lugar donde los hombres se convierten en dioses”. Creo que ustedes, los Mexicanos lo conocen, pero si no: es un complejo de los templos y pyrámides, las más grandes son el pirámide del Sol y el pirámide de la Luna. Hay muchas más por la calzada de los muertos.
Y ya basta, todo esto pueden encontrar en Zonerama (espero que saben donde está el enlace).
Este día fue el último. ¿Saben lo que significa eso? Sí. Despues tuvimos que regresar a Mazatlán. Y la ruta fue taaaaaan aburrida, aunque mucho tiempo dormí... ¡pero sobreviví!

Okay, entonces así es – este fue mi viaje a México y ahora podemos continuar a la parte esencial de este artículo. Porque se llama “La palma navideña”, aunque ya es febrero? Porque el tiempo pasa muy rápido y ahora voy a escribir del Navidad, el año nuevo etc. ¡Empecemos!
No es verdad que no hay pinos de navidad. Si hay, pero son de plástico. :-/
De verdad, no tengo idea de que voy a escribir (antes de que escribí la version en checo) – tantas cosas pasaron, que no las recuerdo todas. Entonces tengo que ver a mis fotos y escribir los eventos en cuales las tomé. (Ya me veo como no lo quiero traducir – la traduccion a dos idiomas necesita muchisimo tiempo.)

No vamos a retardar:
Que pasó cuando me regresé de México? Nada. Casi. Tres días no hice nada, despues empecé a caminar más que antes (que significa como 4 – 8 kilómetros por día) y hacer muchas fotos de la puesta del sol.
Despues la mudanza vinó y todos los estudiantes de intercambio cambiaron su familia. Cuanto tiempo necesité para mudarme? De hecho no más que dos horas, cuando busqué por todos los cajónes para mis cosas. Más tiempo necesité para preparar la “comida typica checa”. Bien, han tradando preparar algo tradicional de su país cuando se encontran en la otra parte del mundo? Yo quise preparar la carne frita con la ensalada de papas – sorprendemente fue un poco parecido al original (de hecho, tuve que reemplazar muchas cosas – usé los cornflakes en vez del pan rallado, en vez de un tipo de los pepinillos use pepinos y limón...). No necesité ni ablandador – “maté” la carne usando la prensa de ajos. Sorprendentemente no fue malo – al contrario fue muy bueno. No sabía que tambien puedo improvisar con la comida. No lo supusieron, ¿verdad? Yo tampoco.
Y despues mi “vida nueva” empezó – vivo en el Centro, en la casa tengo un perrito, no vivo en la zona privada y hay un montón del polvo. Pero mi alergía al polvo se fue, no sé a donde y no la voy a buscar...

Despues de varios días me recuperé de los cambios y empecé leer mi primero libro en español (Francesco – Una vida entre el cielo y la tierra) y sorprendentemente casi no necesité el diccionario. Tambien continué caminando por la ciudad – el Centro, el Malecón... y ya puedo decir que conozco la ciudad mejor que mucha gente que vive aquí por los años.

Una semana despues algo increíble sucedió: los vacaciones empezaron!!! (Dos semanas antes de los otros, porque no tengo que participar en los exámenes.) Y los vacaciones aman México y México ama los vacaciones, entonces están aquí para un mes – mejor que en la “moderna” Republica Checa, donde tenemos solo 10 días de vacaciones.
Que hacer cuando tengo los vacaciones? Eso es la pregunta. Mucha gente ve las series o hace cosas como así, yo elegí que voy a recorrer todo el centro de la ciudad. Tambien tuve muchas fiestas con mi familia (me parece que no necesitan dormir) y algunos eventos con Rotario. Encontré algunos lugares que antes no tenía idea que existen, fui a un concierto de Navidad... y despues el Navidad vinó. O mejor dicho: el 20 de diciembre miré al calendario y cinco minutas pensé, donde está el resto de diciembre, a donde se fue la mitad del mes.
Para mí como un Európeo, la tradicion mexicana del Navidad es... rara. Es difícil describirlo, aquí me parece que no es tan “tradicional”, que es más moderno y no respeta mucho a la historia. Pero bien, así es la tradicion aquí. El Año nuevo es similar – una gran fiesta.

Dos días despues me desperté y fui al Faro con mi familia. Durante los tres meses cuando estuvo cerrado cambió mucho – todo es nuevo, excepto la isla, esa es la misma que antes.
Todos mexicanos dicen que subir al Faro es dicícil, necesita una semana de la preparacion... claro que no, se puede subir en menos que ěé minutas y no es nada difícil. Desgraciadamente mucha gente sabe que es fácil y siempre hay mucha gente. Entonces si quieren ir solo, tienen que ir muy pronto en la mañana, como a las seis. O más pronto y ver la salida del sol, que es muy bonita ahí. La puesta del sol es igual, si no es mejor – todos los arboles se ven como si fueron dorados.

Y eso es... todo. Para este artículo, muchas otras cosas ya han pasado antes de que tuve tiempo para traducirlo a español.
Yo sé, este artículo no es muy largo – que es muy bueno para mí, porque la verdad es que no tengo tiempo para nada. Nada, nada. Bien, si quieren ver algo más, miren a mi perfil de Zonerama e Instagram – hay todo.
Y muy pronto tambien en la guía, que ya está casi completa. ¡Esperen solo un poco!

Cizincův průvodce po Mazatlánu

CZ Vítá vás Cizincův průvodce Mazatlánem, nejlepší průvodce široko, daleko, vysoko. Pokud nyní služby průvodce nechcete využít, stiskněte tlačítko "Zpět" nebo "Zavřít" do pěti sekund.
5
4
3
2
1
Pohodlně se posaďte, začínáme.

První věc, kterou každý cizinec z Mazatlánu vidí, jsou fotky. Samozřejmě, vždyť fotky jsou i v průvodci. A kam se napřed podívá každý rozumný tvor, který chce do Mazatlánu? Ano, do průvodce. Do toho nejlepšího.
Chyba by ovšem byla srovnávat fotky v průvodci s fotkami, které můžete najít běžně na internetu. Je sice pravda, že některé z nich jsou podobné, zobrazují stejná místa, ale na fotkách tady, v průvodci, najdete i něco víc než na fotkách na internetu. Najdete v nich nezkreslenou realitu, skutečnou tvář města, která rozhodně není tak reprezentativní jako "normální" fotky. Není pravda, že byste nenašli fotky, které zobrazují tu nenablýskanou část města. Jenže těžko budete hledat fotky, které zobrazují obojí dohromady tak, jak je to ve skutečnosti. A když už je najdete, stále jsou anonymní - nevíte kdo je fotil, kdy, ani co na fotce vůbec je. Potom můžete hledět na fotku, a nakonec zjistíte, že vůbec není z Mexika.
A to je náš cíl, to je cíl průvodce. Ukázat vám město tak, jak je uvidíte, až přijedete - jako jeden celek s obrovským kontrastem bohatství a chudoby.
A taky co kde ve městě najdete. Časem se tu (nejspíš) objeví druhý, detailnější díl průvodce, který bude obsahovat i GPS souřadnice objektů, trasy autobusů MHD (městská hromadná doprava, kdo by nevěděl), doporučené obchody a jak se do města dostat, pokud nemáte povolení pro přistání přímo na místě - mezigalaktická základna tu samozřejmě není, nejbližší je u Las Vegas.

Jak popsat to, co uvidíte jako první, až do města přijedete?
Moderní nákupní centra i zapadlé obchůdky, luxusní restaurace vedle polorozpadlých domů, které slouží jako restaurace pro ty, co si luxus nemohou dovolit. Nejnovější auta vedle pomačkaných a oprýskaných jezdících vraků.
Jakkoli to, co v tomto odstavci píšeme vypadá nevábně, ve skutečnosti mají tyto kombinace něco do sebe. Když už nic jiného, tak vám ukáží, že peníze nejsou všechno. Alespoň pro většinu místních lidí.


Nebyl by to průvodce, kdybyste tady nenašli základní informace o městě, něco málo o historii, návycích domorodců a způsobech, jak se s nimi dorozumívat. A taky tipů na nějaké to dobré jídlo. Mimo to jsme si pro vás taky nachystali podrobný návod, jak si jesnoduše zařídit vlastní mapu města a blízkého okolí v programu Google Play, případně offline mapu v Mapách Google.
Prvním zmiňovaným začínáme.


Mazatlán
Nachází se v Mexiku, ve státě Sinaloa (Mexiko, také Spojené státy mexické, se skládá ze 32 států). Leží na pobřeží, téměř přesně na Obratníku raka, na hranici mezi Pacifikem a Kalifornským zálivem. Souřadnice jsou: sektor N-48, galaxie Mléčná dráha, solární systém SB3, planeta Země (Gaia, Tierra,... pro přesnější název použijte babylonskou rybku), 23.242966 N; -106.441781 W.
Město má něco přes 400 000 obyvatel, když k tomu v létě připočtete turisty, dostanete skoro půl milionu.
Bylo založeno roku 1531 španěly a indiánskými osadníky. O tři staletí později byl jseho vývoj ovlivněn německými osadníky.
Krajina je tu typická pro Mexiko, příroda tropická. Jen kousek od pobřeží leží tři ostrovy, Isla de Venados, Isla de Pájaros a Isla de Lobos, na druhou stranu od města začínají zalesněné hory. Výraznou dominantou je El Faro, největší přírodní maják na světě, vypínající se na jižním cípu města.

Domorodci jsou většinou přátelští, pokud jim neberete jídlo. Pravděpodobně si z vás budou dělat srandu (obzvlášť pokud vypadáte zajímavě - chapadla výhodou). Nenechte se tím rozhodit a vraťte jim to; čím zábavnější budete, tím víc vás Mexikánci budou mít rádi. Všichni mluví jazykem, zvaným Španělština (podle země původu - Španělska). Napoprvé je celkem složitá, ale už po několika týdnech se obejdete bez babylonské rybky. Hodně vám usnadní práci, pokud znáte nějaký jiný jazyk, který se používá na planetě Zemi.
Kapitola sama o sobě je jídlo - tady se jí všechno. Tacos, mariscos, chili, hromada ovoce a zeleniny (ne všichni lidé)... Pokud vám nevadí vyšší útrata, doporučujeme restaurace Panamá a pokud chcete vyzkoušet opravdové Mexiko, musíte si zajít do taqueríe "Alejandro´s" nebo "Taquería Playa Sur" - lepší tacos nenajdete. Pokud jste autotrofní organismus, taky nepřijdete zkrátka - slunce tu skoro každý den pálí jako splašené a večer je naprosto vynikající. Když k tomu přidáte chuť moře a vítru, už nikdy se nebudete chtít vrátit k umělému světlu.

Věc, bez které se tu neobejdete, je ručník (stejně jako všude jinde). A kromě toho ještě mapa. Pokud se chcete vyznat v ulicích, nám přijde jako nejjednoduší a nejlépe udělaná mapa, kterou najdete v GooglePlay pod názvem "Mazatlán offline map" úžasná fantazie, co? To by mě nenapadlo, pojmenovat takto offline mapu Mazatlánu. Mapa umí navíc přesně pracovat s GPS (Gde Proboha Su - pozemská navigace, umožněná stovkami satelitů, proplétajících se mezi hromadami smetí na oběžné dráze Země), takže se neztratíte.
Ano, a potom samozřejmě online mapy...

A teď už konec povídání, jdeme na fotky:


EN

Welcome to Mazatlán guide for tourists, the best guide widely, high, far away (in Czech it sounds better...). If you don't want to use guide service now, press the button "Back" or "Close" in five seconds.
5
4
3
2
1
Sit comfortably and let's start.

The first thing every tourist can see are photos. Of course, photos are also in this guide. And where every rational creature who wants to go to Mazatlán looks? Yes, into the guide. Into the best one.
But it would be a mistake to compare "normal" photos, which you can find on the internet, with photos in this guide. Yes, the truth is that some of them are similar, display the same places, but here, photos have something more, more than the others photos. On them, you can find the reality, the real face of the city, which is not as representative as official photos.
It's not true that there are no photos of this second face of the city, yes, you can also find photos with both faces, but mostly they're anonymous, you don't know which place is on that foto, why this photo was taken.
And this is our goal, this is the goal of Guide. To show you the city as you'll see it when you'll arrive - one part of our planet, with a giant contrast between riches and poverty.
And also we want to show you what can you find in the city. And where you can find it.
Once I'll post second, more detailed article, with all things I know about Mazatlán, such as GPS of important objects, routes of public transport buses, some recommended shops or how to get to the city (if you can't land directly here; of course there's no intergalactic base, the closest is near to Las Vegas.

How to explain simply what will you see when you'll arrive?
Modern malls and out-of-the-way shops, luxury restaurants next to ruined houses of poor people, expensive cars next to destroyed, crashed wrecks.
Yes, this looks horrible, however, [má to něco do sebe]. At last, it will show you that money is not all for the most of people who live here.

It wouldn't be Guide if you couldn't find here something about Mazatlán, history of this city, culture and traditions of locals, and methods, how to speak with them. Yes, of course, we have some tips where should you go to eat.
Besides, we found two ways how not to lose in the city.
So let's start.

Mazatlán
Located in Mexico, state Sinaloa (there are 32 states in Mexico), at the Pacific coast, almost at the Tropic cancer. Coordinates are sector N-48, Milky Way galaxy, solar system SB3, planet Earth (Gaia, Tierra,... for the correct translation, please use Babelfish), 23.242966 N; -106.441781 W.
The city has about 430 000 inhabitants, with tourist it´s almost a half of a million.
Founded in 1531 by Spanish colonialists and Indian settlers. Three centuries later, its development was influenced by German settlers.
The landscape is typical Mexican, nature is just tropical here. Close to the coast, there are three islands - Isla de Venados, Isla de Pájaros and Isla de Lobos. One of the biggest sights is El Faro, the world´s largest natural lighthouse, placet on the southern tip of the city.
The natives are mostly friendly if you don´t want to take their food. Probably they will make fun of you (especially if you look interesting/different - tentacles are a big advantage). Don´t be flummoxed and make fun of them too; the funnier you are, the more they will love you. Everybody speaks a language called Spanish (by country of origin - Spain). The first weeks are a bit difficult, but after about one month you can understand without a Babelfish. If you know another language that´s used on the earth, it would be much easier for you.
One big chapter could be the food - here everything is used to make food. Tacos, mariscos (seafood), chilli, fruits and vegetables (not all people). If you don´t care about how much money you spend, we recommend you a restaurant Panamá, but if you want to try "real Mexico", you have to go taquería "Alejandro´s" or "Taquería Playa Sur" - you can´t find better tacos in the universe. If you´re an autotrophic organism, you also will be happy here: the sun shines almost every day, burning like it´s crazy, and in the evening it´s absolutely delicious. When you add the taste of the sea and the wind, you´ll never want to return to the artificial light.

You can´t survive here without a towel (as wherever) and a map. The streets are a bit confusing sometimes, so if you don´t want to lose, you need a map. The simplest offline map you can find in a "GooglePlay", it´s called "Mazatlán offline map". Amazing imagination, huh? So strange name for an offline map of Mazatlán. It also works with GPS ("Gde Proboha Su", from Moravian slang, means something like "Oh my God, where am I?" - it´s a terrestrial navigation, made possible by hundreds of satellites on the orbit.), so you will not get lost. Yes, and of course, you can just download an offline map in Google Maps, or use online map...

Well, that´s enough, let´s start with some photos:

ES

Skola

CZ
VAROVÁNÍ: Tento článek je čistá kritika škol a ani v nejmenším nemá mít žádný skrytý význam a nemá narážet na aktuální dění ve společnosti.

Nehledejte v něm žádnou chválu něčeho, co si chválu nezaslouží. Na druhou stranu nemám v plánu kteroukoli ze škol shazovat - obě mají své chyby a o všech budu psát jen tak, jak je to ve skutečnosti.

Díky za pochopení.

Jak už jsem avizoval minule, nachystal jsem si pro vás článek srovnávající českou a mexickou školu.

Mexickou sice ještě neznám až tak dobře, nicméně pro jednoduché srovnání to stačí. A českou znám až moc.

Napřed něco málo o systému samotném (pro překlad do ostatních jazyků popíšu i český systém):

Česká povinná školní docházka začíná posledním rokem mateřské školy (v 5 letech). Následuje devítiletá základní škola rozdělená na pětiletý první stupeň a čtyřletý druhý stupeň. Po 5. nebo 7. třídě je možné po složení přijímacích zkoušek pokračovat na víceletém gymnáziu, kde už bez dalších zkoušek studium přechází ve středoškolské ukončené maturitou. Pro ty, kdo zůstanou na základní škole celých 9 let, je velká nabídla středních škol, které trvají od dvou do 4 let, podle náročnosti, čtyřleté jsou zakončeny maturitní zkouškou. Dalším stupněm vzdělání je vysoká škola (nebo univerzita), která trvá nejčastěji 5 let, výjimkou je šestiletá medicína.

V Mexiku je to Preescolar (3 roky), Primaria (5 let), Secundaria (3 roky), Preparatoria (3 roky) a univerzita.

Dost věcí se srovnává těžko - holt mezi Českem a Mexikem je spousta rozdílů, ale zkusím být co nejobjektivnější a brát ohled na všechno.

Česká škola je, mohlo by se zdát, zdarma. Jasně že ve skutečnosti placená je, z našich daní. Sice to není 4000 Kč za měsíc jako ICO, na druhou stranu mexická vláda nefinancuje vzdělávání a daně v Mexiku jsou zanedbatelné. Ještě později uvidíte, že ta částka není až tak přehnaná.

ICO je jednoznačně nejprestižnější škola ve městě. Moje gymnázium v Česku o sobě taky tvrdí že je prestižní (no, prestižní bylo, v dobách tak dávných, že jediné zápisy z nich máme na hliněných tabulkách).

Takže co se týče peněz, které škola vyžaduje, 1:1

Ještě se vrátím k té prestiži - ICO je ve městě pojem, který něco znamená. Škola o sobě dává vědět, jak to jen jde, a podle toho, že tady studuje téměř 4000 lidí, tak se jí to daří. No a pak tu máme gympl… 600 lidí není málo, na to, jaká je Kroměříž dědina (30 000 lidí). Ovšem jaká je prezentace školy? No upřímně mizerná. Ano, škola nám umožňuje účastnit se soutěží. Ale to je tak všechno. I když toto je věc, kterou by se škola měla chlubit, snažit se co nejvíc profitovat z toho, že její žáci vyhrávají ve všemožných soutěžích a olympiádách, dokonce se už několik let pravidelně účastní Výměny mládeže Rotary a zdá se, že budou ještě nějakou dobu pokračovat, úplně to ignoruje. Jo, občas se na stránkách školy (kam nikdo nechodí a jsou mizerně udělané - možná je to účel) objeví krátký článek o nějakém super úžasném úspěchu ve sportu, jako třeba že jsme vyhráli krajské kolo, kterého se zúčastnilo celých 6 vesnických škol, ale to je tak všechno. Že jsme úspěšní ve vědeckých soutěžích, kterých se účastní desítky nejlepších škol z Česka, to je něco naprosto nevýznamného. Už to, že se to občas objeví ve školním rozhlase, je zázrak.

V jednom je ale gympl velice úspěšný. Ve zneviditelňování se na něj má asi málokterá škola.

Za snahu získává ICO 2 body, gympl 5 gramů dobrého pocitu a neviditelný plášť za to, jak se dokáže maskovat.

3:1

Způsob výuky

Způsob výuky je… něco nesrovnatelného. Ale hezky postupně, něco z toho třeba vyjde:

V čem je gympl lepší? Ve třídách je pod 30 lidí - na ICO 40. Za to si zaslouží 0,5 bodu.

V čem je lepší ICO?

• Máme jen 9 předmětů (v Česku cca 14), v pololetí se některé mírně upraví

• ‎Učitelé učí jen jeden předmět a učitelé předmětů jako fyzika, informatika atp. nemívají na starosti tolik tříd co v Česku.

• ‎Zůstaňme u učitelů - učitelé jsou tu lepší. Na rovinu, na gymplu se najde dost nejmenovaných učitelů a učitelek, kteří neumí učit, učí špatně a člověk se za ně kolikrát stydí, některé exempláře by nejradši pro výstrahu pověsil ve vestibulu…

• ‎A ještě k učitelům - věkový průměr je tady asi tak o 150 let menší. To neberu jako klad nebo zápor školy, jen srovnání toho, jak funguje společnost.

‎Co říct o výuce jako takové? Mexiko je Latinská Amerika, takže úroveň prostě nemůže být taková jako v Česku (i když se často blíží - respektive ta česká se pomalu snáší volným pádem). Znalosti tu nejsou takové jako v Česku a asi ani nikdy nebudou. Ten, kdo se ale chce učit víc, má možnost. Takže jak jsou na tom moje školy ve srovnání s průměrem své země? ICO je vysoko nad průměrem, gympl neví, že existuje něco víc než průměr a že je to výhodné pro všechny.

5:1,5

Teď česká škola zase nedostane ani 1 bod, sorry. Jdeme se bavit o školním dni.

V Česku začíná škola každému jinak (běžně v 7:55, někdy v 8:50, někdy 7:00 V Mexiku každý den 7:15.

Vyučovací hodiny jsou na gymplu o 5 minut kratší, neboli prakticky žádný rozdíl.

Co ovšem rozdíl je, jsou přestávky - tady máme jen 2 dvacetiminutové, po 3. a 6. hodině - a podle mě je to lepší než 5, 10 až 20 minut po každé hodině, jako v Česku.

Gympl končívá ve 13:20, ICO 3× týdně ve 14:30 a dvakrát ve 12:35. A nemá odpoledky.

České škole 0,5 bodu za pozdější začátek, ve zbytku vítězí Latinská Amerika.

6:2

ICO má vlastní bufet, malý "obchod" s potravinami, nápoje. Co máme na gymplu? Automaty na vodu. Blahopřeji, Evropská Unie, děláš si perfektní reklamu (ano, taky jsme měli bufet, než to EU zakázala kvůli tomu, že toasty a párky v rohlíku jsou nezdravé - jasně, teď si všichni chodí do asijského fastfoodu pár metrů od školy).

Za demenci EU: 7,5:2

Třídy na gymplu neskutečně páchnou. A nevětrá se, protože je zima - jako bonus topení jede na plné pecky. Ne, v takových podmínkách se opravdu nedá učit. V Mexiku mají třídy obrovská okna (a z východní strany je před nimi plachta, aby slunce tak nepražilo - v česku máme žaluzie, které všechno teplo samozřejmě propouští, jenom dělají tmu a my celé dny svítíme, i když je dost přirozeného světla) a taky klimatizaci, která jede pořád na cca. 22 °C.

V Mexiku, stejně jako v Česku, si musíme platit učebnice. V Mexiku nám je škola koupí za nižší cenu, než bychom to kupovali my - a navíc bez práce.

8,5:2

Kromě učebnic tu máme ještě tzv. manuály - knihy, podle kterých se jede celý stupeň školy (preparatoria atp.). Píše je sám učitel, takže navazují a neopakují se, není potřeba polovinu věcí přeskakovat.

Blbé je, že ve škole nemáme kde je nechat, takže to všechno musíme každý den tahat.

9:2,5 (za úložný prostor ve škole)

Písemky a systém hodnocení. (Já se omlouvám, ale fakt nemůžu najít nic, z čeho by měla body česká škola…)

Něco jako přepadáky tu neexistuje. Všechny písemky jsou ohlášené alespoň týden dopředu a píší se hned po tom, co se dobere dané učivo - takže když se něco nestihne, tak se písemka posune na další hodinu, než se to dodělá.

Školní rok je rozdělený do dvou semestrů, každý má 3 období. Na začátku každého období se dovíme přesné datum závěrečného testu.

10:2,5

Taky způsob písemek je jiný - tady máme většinou testy, kde se kroužkuje A, B, C, D, E a případně kombinace.

No dobře, ne vždycky je tento systém lepší a najdou se lidi, kterým nemusí vyhovovat.

10,5:3

Hodnocení je tu procentuální. Máš špatně 10 %? Dostaneš 9 (známky jsou jiné než v Česku, odpovídají procentům úspěšnosti - takže známka 8,5 znamená 85 % správně. V Česku je nejlepší 1 a nejhorší 5, viz níže). Máš špatně 50 %? Máš 5 a příště se víc snaž. Pořád je ale vidět, že máš polovinu správně.

Jo to v Česku… tam si každý hodnotí jak se mu zrovna chce - když potkáš blbce, který ti za polovinu správně dá za 5, tak máš za 5 a nemůžeš si ani pořádně stěžovat, protože učitel(ka) má vždycky pravdu a dělá všechno správně. Houby s octem a drobná úprava skóre. Drobná za to, že tato věc mi přijde jako dost podstatná.

13,5:3

Spousta věcí, které se v Česku učí jen proto, že se "to tak vždycky dělalo" - jako například pamatování si vzorečků, které si kdykoli můžeme najít, nebo počítání bez kalkulačky, se v Mexiku neučí. Kalkulačka je samozřejmost, v testech z matiky máme vypsané všechny vzorce, které potřebujeme. Proč si pamatovat něco, co se kdykoli dá najít a když nedá, tak to sotva někoho bude zajímat? České učební osnovy se nezměnily od dob komunistů, a to už je nějaký ten pátek.

Tenkrát mělo počítání smysl, kalkulačky neexistovaly, výpočetní technika byla ještě v plenkách. Ale teď, v roce 2017?

15:3

… no dobře, pro českou školu bod aby nebyla smutná, za to, že znalosti a požadavky jsou o něco větší.

15:4

Vybavenost tříd je skoro stejná - stoly v Mexiku jsou jednomístné a celkem malé, lavice v Česku většinou dvojmístné a ne nějak moc větší.

Televize a projektor ve třídách je na obou školách samozřejmostí, v Mexiku máme navíc větráky a klimatizaci - což by se v Česku stejně nepoužívalo, protože by to a) nefungovalo, b) polovina lidí by zmrzla.

Gympl má krásnou historickou budovu, ICO je moderní, ale taky pěkná. A nikdo tady neprudí s nástěnkou, umýváním tabule, službou, která hlásí, kdo chybí, kytičkářem, oknářem, dveřářem, vypínačářem, ajťákem,… a se třídnickou hodinou. Toto je v Česku "vyřešené" opravdu špatně - ve třídnickou hodinu se mění každá hodina s naším třídním učitelem (já jsem měl třídní ze zeměpisu, který byl 2× za týden - neudělali jsme nikdy skoro nic) takže na předmět nezbývá čas, a když je to potřeba, třídnická hodina se udělá o velké přestávce (20 minut volna po 2. hodině), před vyučováním, po vyučování… proč do kelu? V Mexiku je moje třídní učitelka informatiky, kterou máme 7× za týden jako normální hodinu a jednou za týden (poslední hodina v pondělí) máme třídnickou hodinu - když je potřeba něco řešit, tak se to řeší, když ne, tak máme normálně informatiku a pak máme další hodinu volnější. Za lepší (čti "logickou") organizaci

16:4

ICO má školní autobusy, gympl nic takového nepotřebuje - Kroměříž je malá a MHD je o něco lepší než v Mexiku.

Gympl má o něco větší sbírky (biologické, geologické…) což by ICO mělo taky, kdyby bylo starší než 60 let.

ICO z pochopitelných důvodů nemá povinný tělocvik venku - hodně lidí by se uvařilo a aktivně sportovat ve 30stupňovém vedru prostě nejde.

Ani jedna ze škol nemá vlastní jídelnu - v Mexiku běžné, v Česku ani moc ne.

Takovýchto věcí by se našla ještě spousta - nemyslím si ale, že je potřeba o všech psát. To hlavní (alespoň pro mě) už jsem řekl a skóre už by se asi moc nezměnilo.

Ano, skóre. Celkově objektivní srovnání dopadlo 16:4. Upřímně, ani já jsem nečekal, že vítězství mexické školy nad českou bude až tak drtivé. Na to, jak je evropské školství považováno za pokročilé, má spoustu chyb a nesmyslných pravidel. Takže jakkoli jsou znalosti vyšší, ve výsledku není k žákům ani učitelům nijak příjemné. Přijde vám to správné? Myslíte si, že nezáleží na lidech, jen na znalostech, které jsou navíc často taky nesmyslné?

Co můžeme dělat? Nic moc. Můžeme apelovat na vládu, aby změnila osnovy, můžeme se vnucovat EU, aby přestala strkat nos do věcí, kterým nerozumí (a místo toho si řeší svoje problémy, kterých není málo). Byla by ale celkem bláznivost čekat nějaký pořádný výsledek. I kdybychom něco dokázali změnit, pořád tu bude spousta věcí špatných, ať už způsobených historií nebo povahou místních lidí, které prostě nezměníme. Můžeme to ale alespoň zkusit, ne?

Pokud se mnou nesouhlasíte, chápu vás. Kolik lidí, tolik názorů a můj názor rozhodně není jeden z těch běžných.
Pokud se mnou souhlasíte, jsem rád. A prosím vás o sdílení tohoto článku, protože jenom tím, že do povědomí lidí dostaneme informace o současné situaci školství, můžeme něco změnit.

Pokud byste měli nějakou připomínku, něco, na co jsem ve srovnání zapomněl, napište mi - za každý postřeh nebo i kritiku budu rád. Ono - psát o takovéto věci je celkem složité, má to spoustu aspektů, které nikdy nedokážu postřehnout všechny.
Obzvlášť když přede mnou leží dlouhá, předlouhá cesta...


EN
WARNING: This article is only about schools and in any case, it DOESN´T speaks about actual political and social situation in the world.
This article is written as truly as possible and its purpose isn´t to say anything fictive about any of schools.
Thanks for understanding.


As I said last time, I prepared for you one article, comparing Czech and Mexican school. So here you are.
Still, I don´t know everything about Mexican school, but for a small comparison, it´s enough. And Czech school I know too much.
First a little about each school system.
Czech compulsory school starts at 5 years of age, with the last year of kindergarten, followed by a nine-year primary school, divided into five-year and four-year stages.  After 5th or 7th grade it´s possible to go to "grammar school" (not direct equivalent). At grammar school, after the rest of primary school, you continue on secondary (4years) without any exams, after 4 years there´s a maturity (the final exam). Who is not at grammar school, after primary school, he can choose 2 years or 4 years (with maturity) secondary school. The next level of education is high school (or university), which takes usually 5 years, except a six-year medicine.
In Mexico, it´s Preescolar (3 years), Primaria (6 years), Secundaria (3 years), Preparatoria (3 years) and the University.
A lot of things are difficult or impossible to compare - yep, there´s a big difference between Mexico and the Czech Republic, but I´ll try to be as objective as possible and take everything into account.
Czech school is, it might seem, for free. Sure, in reality, it´s paid by our taxes (15 %). ICO, my Mexican school, costs almost 200 USD, but Mexican government doesn´t pay it anything. On the other hand, taxes in Mexico are minimal. Later you´ll see that 200 USD is not really a lot.
ICO is the most prestigious school in the city, my "middle school" (it´s not really middle school, but it´s the most similar) in the Czech Republic also says it´s the most prestigious (well, it was prestigious, but like 5 000 years ago)
So in terms of the money that the school requires: 1:1

Back to the prestige - ICO means a lot in Mazatlán. The school does a lot of things, from charity to scientific events, so everybody knows it. And it´s successful, nearly 4 000 people are studying here. And then, there´s my middle school... 600 students is a lot, Kroměříž is a small village (30 000 inhabitants). However, what is the presentation of the school? Well, frankly miserable. Yes, the school allows us to participate in competitions. But nothing more. Although this is the thing school should be proud of, profit of its students´ success in a lot of competitions, in addition, we also participate in Rotary Youth Exchange for a few years - and school ignores it. Yes, sometimes on the school´s website (nobody watches it; it's horrible) there´s a short article about some super wonderful success in a sport like we won the regional round, where 6 village schools participated... What more? Nothing. That we have been successful in scientific competitions involving the best schools from the Czech Republic, it is something utterly insignificant, it´s a miracle that sometimes it is in school radio (not public radio, of course).
So this is one of the reasons why nobody knows my Czech school.
ICO gets 2 points for all thing they do, my middle school gets an invisible cloak.
3:1

Teaching methods
Teaching methods are... something incomparable. But let´s begin, maybe something will come up.
At my middle school, there are less than 30 people in each class. At ICO 40. 0.5 point for Czech school.
What´s better at ICO?
• We have only 9 subjects (in Czech Rep. about 14)
• Teachers have only one subject and don´t have as many classes as possible.
• Stop at teachers for some time - here teachers are better. Honestly, on my Czech school, there are a lot of teachers I´m ashamed of - sometimes I think it would be the best to hang them in the foyer, like a warning for the others.
• Also in Mexico, teachers are usually younger - it´s not a mistake, but young teachers could learn new things and ideas.
In the overall, Mexico is just Latin America, so the level cannot be the same as in the Czech Republic. Knowledge is not the best here, but who wants to learn a lot, he has an option.
Now let´s compare each school with an average of its country. ICO is high above the average, my grammar school doesn´t know there´s something better than an average.
5:1.5

Now the Czech school will not get enough 1 point, sorry. We´re going to talk about the school day.
In grammar school, classes start at 7:15, 7:55 or 8:50. Such a good idea. Just... why? ICO starts at 7:15 daily.
Classes at ICO are 5 minutes longer, so there´s practically not a difference.
What is the difference are breaks - here we have only two, 20 minutes after 3rd and 6th class. I think it´s better than 5, 10 or 20 minutes after each class as in the Czech Republic.
My grammar school usually ends at 13:20, then we have afternoon classes sometime. ICO ends 3 times in a week at 2:30 pm and twice at 12:35 pm.
Czech school gets 0.5 points for shorter days. And Latin America? The rest.
6:2

ICO has its own snack bar, fast food, and small "store". What my grammar school has? Vending machines with WATER. Congratulations European Union, nobody thinks you´re stupid ... (yes, we also had a snack bar, before the European Union banned it because it´s unhealthy - of course, now everybody goes to Chinese fast food 50 meters from school).
For the debility of our grandiose EU: 7.5:2

Classes at my grammar school (well, probably it´s the same at every Czech school) smell horrible. And we don´t use ventilation because it´s too cold. Also, heating works every time. Yes, it´s impossible to study in these conditions. In Mexico, classes have huge windows (from the east side, there is a tarp, protecting against the light) and also air conditioning.
In Mexico, as in the Czech Republic, we have to pay for our books. But in Mexico, school buys them for a better price and without work for us.
8.5:2

In addition to the books, we have manuals - books, written by our teacher. There are only things we´re going to study, so we do everything just once (in the Czech Republic, sometimes we do the same things more than once - for example Excel in IT).
Unfortunately, we have to bring our books and manuals and books to school daily - at school, we don´t have any storage.
9:2.5

Exams and classification system. (I´m sorry, but I just can´t find anything that can give points to Czech school...)
First, we don´t have any abrupt exams - for some reason, a lot of teachers in the Czech Republic love this. Here, every exam is announced at last one week before. And we write test right when we finish the topic (in the Czech Republic, some bad teachers write tests about two weeks after they finish with the topic).
The school ear is divided into 2 semesters, each of them has 3 periods. At the beginning of each period, they told us the date of final exam.
10:2.5

Type of exams is different - usually, we have to choose between A, B, C, D, E or some combination of them.
Okay, some people may not like this system.
10.5:3

Here, the rating is the percentage. Do you have 10 % wrong? You get 9 (marks exactly correspondent to a percentage - if you have 85 % correct, you have 8,5. In the Czech Republic, the best is 1 and the worst 5). Do you have 50 % wrong? You have 5 and you have to work more next time. But still, it´s visible that you have half correct.
Well, at my grammar school... the teacher can give you a mark he wants. When you meet an idiot, who gives you 5 (the worst mark) for a half correctly, you have 5 and you cannot even complain because a teacher is always right and does everything correctly. Holy shit and a little change in our score. A little, because I think this is important.
13.5:3

In the Czech Republic, a lot of things we learn just because "it has always been done like this" - such as remembering stupid formulas you can everytime find on the internet/in books, counting without a calculator, and some other stupid things we don´t learn in Mexico.
The calculator is commonplace on the math test, we have listed all the formulas that we need. Why remember something that can be found at any time, and if it does not, then it is hardly anyone interested in?
Czech curricula have not changed since the Communists, and that's some time.
I these times, it made sense - we didn´t have good technology, calculators... but now, in the year 2017?
15:3

Okay, Czech school is probably sad right now, so I´ll give them points for better knowledge.
15:4

Equipment in classes is a bit different, but not really different - desks in Mexico are small and single, In the Czech Republic, they´re for two people and also small. In each class, there´s a television and a projector (grammar school, ICO), in Mexico, we also need air conditioning and fans.

My Czech school has a beautiful historical building, ICO is new, but also nice. Here nobody bothers with a bulletin board, cleaning board, class service (who tells a teacher who is missing in Czech schools), "nurserymen", IT expert... and with the form teacher lesson (well, I don´t know if this translation is correct... in this class, we solve problems in class, planning our activities etc.). This is really horrible in my grammar school - we don´t have a special time for this class, so we make it when we need - last year, my class teacher was a teacher of geography, which we had only 2 times per week. Of course, we didn´t have time to anything, sometimes we had to make this special hour before classes or during our 20mintes break... just why?? In Mexico, my class teacher teaches IT, so we have 7 regular classes per week and one class (the last hour on Monday), where we usually do class stuff, so we don´t lose time with it. And when we don´t have anything to do? We just have normal class.
So for better (read as "logical") organization,
16:4

ICO has school buses (we have to pay for them), in Kroměříž (my town), we have good city transport. And the town is small, so a lot of people use bikes.
My Czech school has really good biological and geological collections, ICO doesn´t because the school is about 70 years younger.
At ICO, we don´t have to do any sport - we can choose between a lot of activities (football, basketball, band, radio, chess...)
Neither school has its own canteen - in Mexico normal, in the Czech Rep. a bit strange.

Still, there are a lot of things, but I don´t think it´s necessary to write about all of them. I already wrote about all (almost?) important things, so the score wouldn´t change a lot.
Yes, the score. The final result of an objective comparison, not only knowledge, is 16:4. Honestly, I didn´t expect this, I expected something like 12:9. So yes, although the European knowledge is better, the school system is like to be called "modern", it is MUCH WORSE than Mexican school system. Yes, you learn more, but in fact, it´s not pleasant neither to students, nor teachers. Do you think this is good? Do you think it´s good that everything matters only on your knowledge, nobody cares about your personality, nobody cares about what do you want?
What can we do? The sad truth is that we can´t do almost anything. We can appeal to the government to change the curriculum, we can force the EU to stop keeping their nose to things they don´t understand (and instead solve their own problems, they have a lot of them). But it would be total craziness to expect a good result. Even if something could change, there is still a lot of wrong things, whether caused by history or the nature of people, which nobody can change in a couple of years. But at least, we can try it, right?

If you disagree with me, I understand you. How many people, so many opinions. And the truth is that my opinion is not one of the normal.
If you agree with me, I'm happy. So, please, share this article, wherever you live. Because only if people will know about the situation in our schools, we can change something.

If you have any comment, positive or negative, something I forgot in this comparison, contact me - and I´ll be happy for your feedback. Well, it´s a bit difficult to write about a thing like this - there are so many aspects, so I cant be 100% objective.
Especially when in front of me, there is long, long journey...


ES
ATENCIÓN: Este artículo es de la crítica de las escuelas y no habla de la situacion politica o social en el mundo.
No busques por el elogio, si no hay nada para elogiar. Pero tampoco no quiero decir algo malo de mis escuelas – ambas tienen sus errores y de ambas voy a escribir la pura verdad.
Muchas gracias para entenderme.


Ya les diché por la ultima vez que preparé un artículo en que estoy comparando la escuela Checa y Mexicana. Sí, todavía no conozco mucho a la escuela Mexicana, pero creo que conozco las cosas importantes. Y a la escuela Checa conozco demasiado.
Por el primero, algo de sistemas escolares:
En la Republica Checa, solo el año ultimo de la preescolar es obligado (de tres años), se comienza en el edad de 5. Despues la primaria y la secundaria. Este es diferente que en México – la primaria tiene 5 años, la secundaria 4. Despues de la primaria, alguna gente va a colegio, los otros a la „secundaria normal“. Despues de la secundaria hay muchas opciónes – el colegio continua con preparatoria (4 años), o se puede elegir otra escuela (2 o 4 años). Despues de la preparatoria hay „maturita“ – el examen final y la universidad. La universidad normalmente tiene 5 años.
En México, como ya probablemente conocen, es Preescolar (3 años), la primaria (5), la secundaria (3), la preparatoria (3) y la universidad.

Hay muchas (casi todas…) cosas difíciles para comparar, pero puedo intentar ser tan objetivo como puedo.

La escuela Checa se parece que es gratis. Claro, en la realidad se paga de nuestros tributos. No es 3400 peso como por ICO, pero el gobierno Mexicano no financia la educación. Y los tributos en México son mínimos.
La verdad es que ICO es la mejor escuela en Mazatlán, mi colegio en la Rep. Checa tambien dice que es el mejor (pues… era famoso, pero hace muchisimos años).
Por el dinero: 1:1

Vamos a regresar al prestigio. ICO es muy famoso, todos lo conocen. Hay más que tres mil gente, la escuela tiene muchos eventos, participa en la caridad. Y aquí tenemos mi colegio… 600 alumnos es mucho, Kroměříž (mi ciudad, lo pueden pronunciar como „Cromnerris“) es muy pequeña, solo treinta mil habitantes. Pero la escuela casi no tiene su presentación. Y si tiene, es horrible. Sí, la escuela nos posibilita que participamos en competitiones. Y ya, nada más. Es todo. Sí, con este cada escuela tiene que jactarse, pero la mía no hace nada. Pocas veces en la pagina de escuela (que es horrible) hay un artículo de acierto en deporte, por ejemplo que ganamos seis escuelas pequeñas en basketball, pero nada más. No los importa que somos unos de los mejores en muchas competitiones científicas, donde las mejores escuelas participan. Ay, casi olvide – pocas veces lo dicen en el radio escolar.
¿Y la resultad? Nadie no conoce a mi escuela. Buen trabajo.
Para ICO 2 puntos, para mi colegio nada – y no es por la ultima vez.
3:1

El estilo de la educación
El estilo de la educación es… algo incomparable. Hay muchas cosas, pero podemos empezar con las más importantes:
¿Hay algo mejor en mi colegio? Claro, hay solo 30 personas en una clase (40 en ICO).
¿Hay algo mejor en ICO?
• Tenemos solo 9 materías (en la Rep. Checa sobre 14).
• Profesores enseñan solo una matería y no enseñ an a tantas clases como en la Rep. Checa.
• Francamente – aquí los profesores son mejores. La verdad es que en mi colegio hay muchas profesores y profesoras que no pueden enseñar nada, algunas veces me avergüenzo que son mis profesores.
• Nos quedamos en los profesores – aquí son menores. No es tan malo, pero los profesores viejos no pueden saber todo – hay muchas cosas nuevas que no conozcan de su escuela.
¿Que decir de la educación? Bien, México es Hispanoamerica, entonces nunca no puede ser lo mismo que Europa (pero no es tan malo). Claro que la gente no sabe lo mismo que la gente en la Rep. Checa, pero los que quieren estudiar pueden.
ICO es bastante mejor que el promedio, mi colegio probablemente no sabe que hay algo mejor que promedio.
5:1.5

Y ahora, por la otra vez ni un punto para la escuela Checa. Vamos a hablar del día escolar.
En la Rep. Checa, cada día la escuela se empieza a la hora diferente. Normalmente es 7:55, pero puede ser tambien 7:00 o 8:50. En México, todos los días a las 7:15.
Las clases en ICO tienen 5 minutas más, entonces este es lo mismo.
La diferencia son los descansos. Aquí tenemos dos, despues la 3ra y 6ta clase. Creo que es mejor que 5, 10 o 20 minutas despues de cada la clase.
Mi colegio normalmente se termina a las 13:20, pocas veces tenemos clases despues de la comida, hasta las 3 o 4. ICO se termina a las 14:30 tres veces por semana y a las 12:35 dos veces por la semana. Y no tiene clases despues de la comida.
La escuela Checa recibe 0.5 punto por su comenzacion más tarda.
6:2

ICO tiene su propia cafetería, la comida rapida y refresquería. ¿Que tenemos en mi colegio? La autómata para el agua. Muy buen trabajo, la Union Europea, este es lo que tienes que hacer (claro, tambien teníamos una cafetería, hasta la UE lo prohibió, porque no es saludable – sorprendentemente, ahora todos an a una comida rapida que esta sobre 50 metros de la escuela).
Por la estupidez de UE: 7.5:2
Las clases en colegio huelen horrible. y las ventanas son siempre cerradas, porque hace frío. Y por eso siempre hace mucho calor en las clases. No, no es posible estudiar en estas condiciónes. En México nunca no hay calor (solo cuando el aire condicionado no sirve…).
Tenemos que comprar nuestros libros. En México, la escuela los compra, en la Rep. Checa no – y pocas veces es difícil encontrarlos.
8.5:2

Aquí no tenemos solo los libros, tambien tenemos manuales – libros escritos por el profe. Hay todo que vamos a leer.
Desgraciadamente, en la escuela no los podemos guardar, todos los días tenemos que traerlos.
9:2.5

Examenes y clasificaciónes. (Lo siento, pero no puedo encontrar nada mejor en mi escuela en la Rep. Checa…)
Aquí no tenemos exámenes sin aviso. Todos examenes nos avisan más que una semana antes y se escriben exactamente cuando terminamos con algun tema.
En un año escolar tenemos dos semestres, cada uno tiene tres periodos. En los días primeros nos dicen las fechas del examenes finales.
10:2.5

Tambien el estilo de los examenes es diferente – aquí casi siempre tenemos que elegir A, B, C, D, E o combinaciones.
Okay, no es mejor para todos…
10.5:3

En México, la evaluación es porcentual. ¿Tienes 10 % incorrectamente? Tienes 9 (en la Rep. Checa es diferente – lo mejor es 1 y lo peor es 5). ¿Tienes 50 % incorrectamente? 5.
Bien, en la Republica checa… no hay reglas para evaluar – cuando el profesor es tonto, puedes recibir 5 (lo peor) si tienes más que la mitad correctamente. Y no puedes quejarse, porque el profesor (la profesora) siempre tiene la razón y hace todo correctamente. La re concha de tu… Y el cambio pequeño del score. ¿Por que pequeño? Porque para mí, este es muy importante.
13.5:3

En la Republica Checa, estudiamos muchas cosas stúpidas – solamente porque „este siempre se ha hecho“. Muchisimas formulas, calcular sin calculadora… ¿Si hay cualquiera razón para enseñarlo? No. El plan de estudios no cambió desde los comunistos, por más que 30 años. Ese tiempo era necesario calcular sin las calculadoras. ¿Pero ahora, en año 2017?
15:3

… okay, para la escuela checa un punto por los conocimientos, que son mejores.
15:4

El equipamiento es similar – en México, los escritorios son para una persona, en Chequiapara dos – y de hecho no es muy bueno. En ambas escuelas hay proyectores y televisiones, en México, el aire y los ventiladoras son necesarios.
Mi colegio tiene un edificio historico, ICO es moderno, pero tambien bonito. La diferencia es que en ICO no tenemos que hacer la cartelera bonita, no tenemos que lavar el tablero, no tenemos floras en la classe… y tenemos la „clase con maestra“ (no sé como se dice en español – es una clase, donde se resolven todas cosas de la clase – actividades…) en el horario. En la Republica Checa tenemos esta clase ocas veces en el descanso, antes de la 1ra clase… y en las clases regular con la maestra. Pero es un poco porblema, porque con maestra teníamos solo geografía, dos veces por la semana, entonces no teníamos tiempo para nada.
Por la organización mejor (lógica):
16:4

ICO tiene sus camiones propios, en mi ciudad no es necesario, porque tenemos buena transporte de la ciudad.
En ICO no tenemos que hacer deportes – es buena idea.
Ni ICO ni mi colegio no tiene su comedor.
… hay muchas cosas, pero creo que ya dijé lo más importante (para mí) y el score no se va a cambiar mucho.
Sí, el score. La resultad es 16:4 – no lo esperé, pero aquí está. Todos dicen que las escuelas en Europa son unas de las mejores, pero tienen muchos errores y reglas stúpidas. Sí, el conocimiento es mejor, ¿pero el resto? ¿Creen que solo el conocimiento es importante, o las personajes tambien?
¿Que podemos hacer? Casi nada. Podemos apelar contra el gobierno para cambiar el plan de estudios, apelar contra la Union Europea para dejar las cosas a cuales no puede entender (mejor resolve sus problemas – tiene muchos). Sería locura pensar que podemos cambiar la sistema, todavía había muchas cosas malas, causan por la historia, por la naturaleza de la gente. Pero podemos intentarlo, ¿no?

Si no asienten conmigo, les entiendo. Cuantas personas, tantas opiniónes. Y mi opinion es un poco rara, yo sé.
Si asienten, estoy feliz. Y les pido para compartir este artículo, porque solo como así podemos cambiar algo. Por el primoero, la gente tiene que saber donde esta el problema.

Si tienen alguna duda, pregunta o algo que perí escribir, contacte conmigo – todas las reacciones son importantes para mí.
Es muy difícil escribir de este tema, porque nunca no puedo escribir de todas cosas que hay, siempre algo me faltará.
Especialmente cuando delante de mí, hay una ruta larga. Muy larga…

Blog Somewhere in Mexico byl přestěhován na novou adresu, odkaz viz výše.
Blog is moved on new website, adress you can see on the top of this page.